Želvuška je považována za jednoho z nejodolnějších živočichů světa. Přežije vesmírnou radiaci, velké teploty a i mrazy. I proto jsou pro vědce zajímavým objektem ke zkoumání.
Jsou sice drobné a s maximální velikostí jeden milimetr rozhodně nepatří mezi velké živočichy. Co jim ale ubralo na velikosti, dohánějí v odolnosti. Pokud se dostanou pryč z vlhkého prostředí, které je jejich domovem, v zásadě se přemění na sklo a přežijí tak celá desetiletí. Možná dokonce stále žijí na Měsíci.
Jednou ze zvláštností tohoto živočicha je také odolnost vůči radiaci. Tato skutečnost vědce fascinuje a chtěli zjistit, jak je to možné. A zdá se, že konečně i přišli s odpovědí.
Studie zveřejněná v eLife, na kterou se podíval portál Science Alert, zkoumala tzv. radiační štít. Studie ještě z roku 2016 zjistila, že Želvušky vytvářejí protein nazvaný Dsup, který dokáže potlačovat účinek škodlivého radiačního záření a chrání tak jejich DNA.
Vědci z kalifornské univerzity v San Diegu se proto podívali na fungování tohoto proteinu na molekulární úrovni. Zjistili, že protein se naváže na genetický materiál uvnitř každé buňky a vytváří kolem ní ochrannou bariéru, která chrání buňku před poškozením.
Proč se ale Želvušky brání proti radiaci? Radiace může rozložit molekuly vody uvnitř buněk a vytvářet nebezpečné hydroxylové radikály, které poškozují DNA.
Toto zjištění by mohlo potvrdit spekulování ve studii z roku 2016, ve které Takekazu Kunieda uvedl, že tolerance proti záření lze považovat za vedlejší produkt adaptace na těžkou dehydrataci.
Bez ohledu na to, jak a proč se vyvinul protein Dsup, vědci tvrdí, že jednou budeme schopni využít tento protein na ochranu DNA buněk, což bude znamenat velký pokrok v diagnostice a v medicíně.
Science Alert