Těžké případy nakažení mají často určitý bod zlomu, kdy se u pacienta začnou objevovat příznaky, které naznačují, že mu hrozí smrt, informuje Bloomberg.
Varovným signálem je rozšíření viru do plic
Světová zdravotnická organizace (WHO) nedávno vyslala do Číny 25 expertů z celého světa, aby po dobu 9 dní sledovali chování, šíření a vývoj onemocnění při nákaze koronavirusem. Odborníci svou práci zveřejnili v 40 stránkovém hlášení, z něhož vyplývá několik klíčových informací a zjištění. Tím jsme se včera věnovali v samostatném článku, a dnes se podíváme na jednu konkrétní část.
Vážnější případy nákazy se totiž často dostávají do určitého bodu, kdy se začnou objevovat příznaky, které mohou být smrtelné. Nebezpečí totiž začíná již tehdy, když se virus dostane do plic. Podle studie WHO se totiž u jednoho ze sedmi pacientů rozvinou potíže s dýcháním a další závažné komplikace, které se u 6% z nakažených stávají kritickými. Pacienti většinou umírají na selhání dýchání či jiných životně důležitých funkcí, a někdy se u nich objeví i septický šok.
Jen malá část přejde do kritického stavu
K vzestupu od mírné nebo středně těžké na vážnější úroveň onemocnění může podle vedoucího experta mise WHO, Bruce Aylwarda, dojít velmi rychle. Přibližně 10 až 15% pacientů s mírnou nebo středně těžkou úrovní nákazy postoupí na vážnější, a z nich 15 až 20% na kritickou úroveň onemocnění.
Mezi pacienty s nejvyšším rizikem patří stále lidé ve věku nad 60 let a pacienti s chronickými onemocněními, jako je hypertenze, cukrovka a kardiovaskulární poruchy. Úmrtnost se zvyšuje věkem, přičemž nejvyšší úmrtnost je u lidí starších 80 let (21,9%) a je vyšší u mužů než u žen (4,7 oproti 2,8%).
Připomeňme si, že COVID-19 se šíří zejména kapénkovou infekcí z kašle, kýchání nebo dechu zamořené osoby, a infekce obvykle začíná v nose. Jakmile je koronavirus uvnitř těla, napadne epitelové buňky, které chrání dýchací cesty. V případě, že je virus obsažený v horních cestách dýchacích, obvykle má za následek méně závažné onemocnění.
Pokud však putuje po průdušnici do jednotlivých větví a později do plic, může způsobit závažnější fázi nemoci. Tu má na svědomí zánět plicní tkáně a sekundární poškození způsobené imunitní odpovědí těla na infekci.
U některých závažnějších infekcích koronavirusem může být totiž úsilí těla léčit samo o sobě příliš silné, což vede k destrukci nejen buněk infikovaných virem, ale i zdravé tkáně, uvedl šéf sekce virové patogeneze a vývoje na Národním ústavu alergických a infekčních nemocí v Marylandu.
Nebezpečím je další bakteriální infekce
Poškození epitelové výstelky průdušnice a průdušek může mít za následek ztrátu ochranných buněk produkujících hlen, jakož i drobných chloupků nebo řas, které z plic odstraňují špínu.
Výsledkem je, že plíce jsou citlivé na invazivní sekundární bakteriální infekci, kterou mají na svědomí zejména bakterie normálně uložené v nose či hrdle a bakterie rezistentní na antibiotika, kterým se daří v nemocnicích a prostředích se zvýšenou vlhkostí.
Sekundární bakteriální infekce představují obzvláště nebezpečnou hrozbu, protože mohou usmrtit kmenové buňky dýchacích cest, které tkáň regenerují. „Infekce tak překročí bod zlomu, kdy se vše začíná rozpadat, a v určitém okamžiku už nejde nijak vrátit zpět.“, řekl vědecký poradce ředitele ústavu v Marylandu, David Morens.
Tento nebezpečný bod se pochopitelně vyskytuje spíše u starších a náchylnějších osob, ovšem doplatili na něj už i zdraví a mladí pacienti.
Jedním z nich je i Li Wenliang, 34-letý oftalmolog, který jako jeden z prvních varoval před koronavirusem ve Wu-chan. Wenliang zemřel minulý měsíc poté, co dostal protilátky, antivirotika, antibiotika či kyslík, a krev v těle mu dokonce přečerpávali přes umělé plíce.