.png){kind=link}
Jednou z jeho zvláštností je, že byl vybudován do tvaru kuřete, vysloužil si proto přezdívku „Kuřecí chrám“. Jak však píše portál STSTW, chrám měl sloužit jako místo, kam se může přijít pomodlit kterýkoli věřící, a to bez ohledu na to, zda je křesťan nebo muslim.
Chrám pro všechny
Chrám Gereja Ayam se nachází v části Indonésie zvané Magelang a původním cílem stavitele bylo vybudovat chrám ve tvaru holubice s korunou na hlavě, neboť ta je symbolem míru. Namísto holubice však chrám připomíná kuře, dostal proto přezdívku „Kuřecí chrám“. Navzdory tvaru se však jeho účel nezměnil, měl sloužit jako místo, kam se může přijít pomodlit každý, bez ohledu na vyznání. Autorem projektu je Daniel Alamsjah a výstavba chrámu začala ještě kolem roku 1990.
Sen Daniela Alamsjaha
Alamsjah byl křesťanem no tvrdil, že myšlenku mu ve snu vnukl Bůh. Ten ho navedl k tomu, aby vybudoval místo, kde může přijít meditovat a modlit se každý, bez rozdílu na vyznání. Daniel tedy základy stavby na zalesněném pahorku Rhema Hill položil hned, jak mohl. „Kuřecí chrám“ byl v těch dobách největší stavbou ve tvaru opeřence a měla vše, co holubice má mít, včetně zobáku a výrazných ocasních per. Budova měla dvě patra, kde mělo být mimo jiné rehabilitační centrum pro postižené či drogově závislé.
Bohužel výstavba nešla zcela podle plánů a téměř od počátku čelil Daniel různým překážkám. Jednou z nich byl například fakt, že obyvatelé místa, kde měl chrám stát, byli muslimové a Danielovy představě nerozuměli. Nechápali, že nemělo jít o kostel v klasickém slova smyslu ale o chrám, kam může přijít kdokoliv. Dveře měly být otevřeny pro každého, kdo se rozhodl vstoupit. Několik obyvatel dokonce podalo na Daniela stížnost, což museli prošetřovat úřady a stavba se musela odložit.
Chrám si oblíbili turisté
Naneštěstí, ještě větší překážkou byly finance, které se Danielovi minuly a stavba byla zastavena úplně. I když je dnes chrám ve špatném stavu, stal se oblíbenou turistickou atrakcí. Nedaleko se totiž nachází chrám Borobudur, který je zapsán na seznamu UNESCO, nejednou se stává, že turisté na „Kuřecí chrám“ narazí i zcela náhodně.
Někteří lidé sem dokonce chodí i kvůli svatebním obřadům a následně zajímavým svatebním fotografiím. Když si Alamsjah všiml, kolik sem chodí lidí, rozhodl se, že začne vybírat vstupné. Naštěstí není vysoké a kromě toho, vybrané peníze plánoval využít k tomu, aby se mohli rozjet práce na dokončení a opravě chrámu.
Alamsjah má dnes téměř 70 let, ale na chrámu stále usilovně pracuje. Zdá se, že jeho sen se tedy přece jen naplní alespoň částečně.
ststworld