Cesta do vesmíru, i po tolika letech výzkumu a množství letů, je stále velmi náročným úkolem. Doletět pouze k nejbližším planetám sluneční soustavy je mimořádně obtížné a samozřejmě drahé. Taková cesta totiž vyžaduje silný raketový motor a obrovské množství paliva a čím chceme letět dál tím paliva třeba více. Tím pádem ale zákonitě roste i hmotnost a velikost samotné rakety, což vytváří další problém.
A teď si představte let ještě dále do vesmíru, například k jiným hvězdám. To je při současných technologiích, tedy, že raketa vyžaduje klasické raketové palivo, nemožné. Proto se inženýři zamýšlejí nad jinými způsoby než cestovat vesmírem rychleji a ideálně bez paliva. A jeden takový návrh, jak uvádí portál Science Alert, představil David Burns, který je jedním z inženýrů pro NASA.
Hned na úvod je třeba poznamenat, že návrh není oficiálním projektem NASA a David Burns na něm pracoval ve svém volném čase. Svůj návrh však na webu NASA představil a pohon nazývá „Helical engine“.
This is a big deal. #helicalengine pic.twitter.com/zsDF05cdqN
— Harrison Kavanaugh (@Harrison_Kav) October 15, 2019
Design jeho pohonu je založen na tvaru spirály a funguje díky urychlovači částic. I když je návrh zajímavý, s velkou pravděpodobností nebude možné jej realizovat.
Fungování popisuje v myšlenkovém experimentu a je založen na základě třetího Newtonova zákonu – akce a reakce. Je třeba si představit krabici umístěnou na tyči a uvnitř ní kroužek s pružinou na každém jeho konci, který se odráží od stěn krabice. Kdyby kroužek měnil svou hmotnost, mohl by krabici rozhýbat směrem dopředu. Změnu hmotnosti by kroužek docílil tak, že kroužek by byl urychlovačem částic. Když by urychlil částice jednak ty by tak zvýšily svoji hmotnost a celý systém by posunuli dopředu.
Ve vakuu, tedy například i v mezihvězdném prostoru, by to mělo za následek, že krabice by se roztočila.
David Burns, a NASA Engineer has unveiled the ‚helical engine‘, which could potentially power flights across space without using any fuel at all. It would have to be 200m long and 12m wide to work, and would only operate effectively in the frictionless environment of deep space. pic.twitter.com/zc3YiBsLsG
— Magdeleen Jooste (@JoosteMagdeleen) October 14, 2019
Díky tomuto principu by spirálový motor mohl rozhýbat kosmickou loď téměř na rychlost světla, pokud by měl dostatek času a energie. Samotný Burns ale uvádí, že ani jemu není jasné, zda by to vůbec fungovalo.
Motor by samozřejmě musel pracovat ve vesmíru, aby nedocházelo ke tření. Na Zemi by k vytvoření tahu o síle jednoho newtonu potřeboval až 125 megawattů energie. Navíc pohon by musel být poměrně velký, podle New Scientist by to mělo být nejméně 200 metrů na délku a 12 metrů na šířku.
Odborníci jsou ale skeptičtí. Dát tyto myšlenky do skutečnosti by bylo nesmírně náročné a navíc je dost možné, že celý koncept odporuje zákonu o zachování hybnosti.
Na druhé straně jsou takové myšlenky a koncepty potřebné, neboť právě takové abstraktní myšlení může přispět ke vzniku něčeho, co by v budoucnu mohlo skutečně fungovat, nebo alespoň vnuknout někomu jinému nápad, jak to udělat tak, aby to mohlo být realizovatelné.