Stále více lidí zažívá pocit osamělosti na denní bázi. Méně se setkáváme s rodinou, s přáteli a už ani nevíme, kdo jsou naši sousedé. I když je nás na světě stále více, uzavíráme se do sebe a blízko k sobě pustíme jen málokoho.
Život v izolaci je stále větší hrozbou
Jak informuje portál Neuroscience News, Japonci mají pro fenomén extrémní osamělosti jednoslovné pojmenování Hikikomori, což v překladu znamená „uzavření“. Jde o jev, kdy se jedinec ocitá v naprosté sociální izolaci a i když se o tom donedávna příliš mnoho nemluvilo, Hikikomori je jev mnohem častější, než byste si mysleli. Ze života v realitě jsme se totiž přesunuly do online světa a i když nám má pomoci překonat vzdálenost a snadněji navazovat kontakty, zdá se, že se děje přesný opak.
Jevu extrémní sociální izolace se věnuje článek publikovaný portálem Science Daily a odborná publikace v časopise World Psychiatry a říkají, že pochopení klinické stránky osamělosti není ani zdaleka dostačující. Pojem Hikikomori se obvykle vztahuje na mladých dospělých obyvatel Japonska ve věku od 18 do 32 let, příznaky tohoto jevu však můžeme pozorovat u lidí po celém světě, a to nejen u mladých dospělých, ale také u starších lidí a u rodičů, kteří se rozhodli zůstat doma a starat se o děti.
Lidé, kteří Hikikomori trpí, obvykle nezvládají nároky, které jsou na ně kladeny nebo je zvládat nechtějí. Právě proto je fenomén tak rozšířený zejména v Japonsku, důležitý je zde totiž úspěch v práci i ve škole a selhání je prostě nepřípustné. Aby mladí lidé nemuseli čelit neúspěchu a sociálnímu nesouhlasu, uzavřou se před světem. Dny většinou prospí a noc tráví hraním videoher, surfováním po internetu nebo jinými aktivitami.
Nová definice Hikikomori
I proto se vědci snaží vyvinout přesnou a jasnou definici Hikikomori, která by pomohla snadněji extrémní sociální izolovanost včas odhalit a trpícím jedincům pomoci. Dosavadní definice zahrnovala sociální izolaci, pociťování široké škály negativních emocí a paralýzu, tedy neschopnost vymanit se z osamělosti.
V rámci nové definice vědci stanovili několik klíčových elementů. Důležité je například to, kolik času stráví jedinec sám ve svém domově a kdy dojde k překročení zdravé hranice. Dříve se mezi příznaky počítalo i to, pokud se jedinec záměrně vyhýbal sociálním situacím, lidé se však nejednou nevyhýbají sociálním situacím kvůli pociťované úzkosti, ale prostě proto, že jim je tak lépe.
Dalším kritériem je pociťována nespokojenost. I v extrémní sociální izolaci se totiž mohou někteří jedinci cítit dobře, čím déle však tento stav trvá, tím je spokojenost nižší a následky osamělosti nebezpečnější. Navíc přítomné mohou být další potíže, což se nejednou nebere v úvahu. Například, pokud jedinec trpí depresí, může zároveň prožívat i stav Hikikomori, problémem však je, že tento jev ještě v mnoha případech není vnímán jako stav ohrožující zdraví. Lékaři ho proto přehlížejí.
Co sociální izolaci způsobuje?
Osamělost se často vnímá jako problém, který by si měl každý vyřešit sám, máme pocit, že je to něco mimo kompetence odborníků. Jde však o sdílený problém a to bez ohledu na to, zda jde o mladého obyvatele Japonska, seniora na vozíčku nebo mámu v domácnosti. Pocity osamělosti trápí každého třetího dospělého člověka, a to i na Slovensku. Máme méně důvěrných přátel, nemáme se komu svěřit a sociální síť, tedy lidé, na kterých se můžeme spolehnout, se zužuje stále více.
Odborníci se obávají, že ve značné míře k extrémní osamělosti přispívá online komunikace, i když právě ta měla původně komunikaci usnadnit. Jde totiž o alternativu, která nevyžaduje přímý lidský kontakt, ten je však ke zdravé existenci a k mentální pohodě nezbytný. Internet však z osamělosti nelze vinit. K izolaci lidí totiž přispívá mnoho faktorů, od výrazných generačních rozdílů až po úbytek sociálních dovedností.
Jak uvádí portál BBC, podle výzkumu z minulého roku, Hikikomori zažívali přes půl milionu Japonců, odborníci si však myslí, že jich je mnohem víc a po celém světě je izolovaných lidí miliony.