Někdy stačí jediná konverzace, několik minut, během nichž máte příležitost sledovat chování člověka, jeho postoje, názory a způsob, jakým se jedinec vyjadřuje. Věděli jste však, že stačí jen 4 slova, abyste odhadli emocionální inteligenci člověka?
Vím, jak se cítíš
Tyto čtyři slova znějí neškodně a uvěřitelně, no skutečnost je zcela jiná. Už vám někdy někdo řekl „Vím, jak se cítíš“? Možná to zní uspokojivě, pravdou však je, že když se vám někdo svěří se svými potížemi a pocity, toto jsou ty nejhorší slova, jaké můžete v dané situaci vyslovit. Když se nám totiž někdo svěří, je přirozené, že se snažíme o zpětnou vazbu či poskytnutí opory a chceme dát najevo, že si ceníme, že se nám dotyčná osoba důvěřuje. Předpokládáme, že zmiňovaná fráze je to, co by řekl emocionální zdatný člověk.
Toto není soutěž
Opak je však pravdou a fráze „Vím, jak se cítíš“ mezi vámi a druhou osobou buduje důvěru, ale spíše vysokou zeď. I když možná chcete dát najevo empatii, zmiňovaná fráze spíše naznačuje, že vás pocity a zážitky druhé osoby příliš nezajímají a snažíte se obrátit pozornost na vlastní trápení a zkušenosti. Když se nám totiž někdo svěří, nejednou reagujeme jmenování vlastních problémů a snahou předbíhat se, kdo zažil více a kdo je na tom hůř a zaslouží si více soucitu. Kromě toho, zážitek každého z nás je subjektivní a i kdybychom přežili na vlas stejnou událost, vnímáme ji odlišně a tvrzení, že víme, jak se druhá osoba cítí, prostě nemůže být pravdivé.
Co chcete dosáhnout?
Co tedy říci, když vám na někom opravdu záleží a chcete to dát najevo? Sociolog Charles Derber doporučuje zamyslet se nad tím, co chcete odpovědí v daném okamžiku dosáhnout – upoutat pozornost na sebe a zbavit se odpovědnosti za problémy druhé osoby nebo vyjádřit, že jste dotyčné osobě oporou a poslechnout si, co má na srdci se skutečným zájmem?
Konverzační narcismus
Derber říká, že lidé většinou myslí své rady a postřehy dobře, pokud však rada způsobí, že se pozornost přesune z jiné osoby na vás, jde o tzv. konverzační narcismus. Uvedeme několik příkladů. Představte si, že za vámi přijde kolega a potřebuje se vám svěřit.
- Můj nadřízený mě nerespektuje. „Pokud chce člověk upoutat pozornost na sebe, řekne, že něčím takovým si prošel loni a nakonec se rozhodl dát výpověď a jít hledat štěstí jinde„. Pokud však chce člověk pomoci, řekne například, že ho to mrzí a zeptá se, co v něm takový pocit vyvolává.
- „Od rozchodu jsem takový nešťastný/á.“ V takovém případě není snadné odpovědět, ale doporučit, aby se osoba dala dohromady a vyrazila si na „lov“ není vhodné. Zkuste se raději zeptat, proč má osoba pocit, že se nedokáže pohnout dál.
Pokud tedy chcete být dobrým přítelem a posluchačem, vyhýbejte se frázím jako „stalo se mi přesně to, co tobě“, „dokonale ti rozumím“ nebo „přesně vím, čím si procházíš“. Místo toho zkuste raději říci „Mrzí mě, že si něčím takovým procházíš“ nebo „Díky, že ses mi svěřil, řekni mi o tom víc“.