Schokraie E, Warnken U, Hotz-Wagenblatt A, Grohme MA, Hengherr S, et al. (2012) [CC BY 2.5], via Wikimedia Commons

Želvušky, tardigrady nebo vodní medvědi. I když jejich nazvete jak chcete, tyto živočichy dokáží toho přežít pořádně dost.

Želvuška je považována za jednoho z nejodolnějších živočichů světa. Přežije vesmírnou radiaci, velké teploty a i mrazy. I proto jsou pro vědce zajímavým objektem ke zkoumání.

Jsou sice drobné a s maximální velikostí jeden milimetr rozhodně nepatří mezi velké živočichy. Co jim ale ubralo na velikosti, dohánějí v odolnosti. Pokud se dostanou pryč z vlhkého prostředí, které je jejich domovem, v zásadě se přemění na sklo a přežijí tak celá desetiletí. Možná dokonce stále žijí na Měsíci.

Jednou ze zvláštností tohoto živočicha je také odolnost vůči radiaci. Tato skutečnost vědce fascinuje a chtěli zjistit, jak je to možné. A zdá se, že konečně i přišli s odpovědí.

Studie zveřejněná v eLife, na kterou se podíval portál Science Alert, zkoumala tzv. radiační štít. Studie ještě z roku 2016 zjistila, že Želvušky vytvářejí protein nazvaný Dsup, který dokáže potlačovat účinek škodlivého radiačního záření a chrání tak jejich DNA.

Foto: Aditya Sainiarya [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons
Použitím tohoto proteinu ve spojení s lidskými buňkami se dosáhlo zlepšení tolerance na radiaci o 40%. „Je zarážející, že jediný gen pomohl kultivovaným lidským buňkám zlepšit radiační toleranci,“ řekl Takuma Hashimoto z Univerzity v Tokiu.

Vědci z kalifornské univerzity v San Diegu se proto podívali na fungování tohoto proteinu na molekulární úrovni. Zjistili, že protein se naváže na genetický materiál uvnitř každé buňky a vytváří kolem ní ochrannou bariéru, která chrání buňku před poškozením.

Proč se ale Želvušky brání proti radiaci? Radiace může rozložit molekuly vody uvnitř buněk a vytvářet nebezpečné hydroxylové radikály, které poškozují DNA.

Willow Gabriel, Goldstein Lab [CC BY-SA 2.5], via Wikimedia Commons
Želvušky žijí ve vlhkém, často mechovém prostředí. Ten když vyschne, nastává u želvušek anhydrobióza. Podle vědců tak radiační štít u želvušek je pouze ochranou před hydroxylovými radikály, které jsou produkovány v suchém prostředí.

Toto zjištění by mohlo potvrdit spekulování ve studii z roku 2016, ve které Takekazu Kunieda uvedl, že tolerance proti záření lze považovat za vedlejší produkt adaptace na těžkou dehydrataci.

Bez ohledu na to, jak a proč se vyvinul protein Dsup, vědci tvrdí, že jednou budeme schopni využít tento protein na ochranu DNA buněk, což bude znamenat velký pokrok v diagnostice a v medicíně.

Science Alert
0
Uložit článek
Komentovat ( 0 )