Část z něj zveřejnila i na svém YouTube, píše Futurism.
Setkání ze „záhrobí“
Virtuální realita se stává každým rokem stále více propracovanější, o čemž svědčí i zajímavý dokument „I Met You“ od jihokorejské produkční společnosti Munhwa Broadcasting Corporation, který popisuje příběh matky Jang Ji-sung truchlící za svou mrtvou dcerou Nayeon.
Jeho záběry překrývají skutečný svět a virtuální realitu, v níž se mohla matka díky náhlavní VR soupravě HTC Vive a hmatovým rukavicím se zesnulou dcerou setkat. Část z dokumentu zveřejnila společnost i na svém YouTube.
Ve skutečném světě stojí Jang pouze před velkým zeleným plátnem, avšak ve virtuálním parku se setkává se svou zesnulou dcerou, a kromě držení se za ruce s ní prožije i narozeninovou oslavu. Pochopitelně jde o velmi emotivní událost, při které nechybí ani slzy a přítomen je i zbytek rodiny včetně otce, bratra a sestry mrtvé dívky.
„Potkala jsem Nayeon, která na mě volala s úsměvem. Cítila jsem se šťastná. Myslím, že jsem měla sen, který jsem vždycky chtěla.“, Řekla matka pro Aju Business Daily.
Produkční tým strávil na projektu údajně až osm měsíců, a virtuální park byl navržen podle skutečného, který matka s dcerou v reálném světě navštívili.
Pohyby dítěte simulovaly pomocí nasnímaných pohybů dětského herce, které mohly později použít jako model pro zobrazení Nayeon. Tento počin však vytváří i řadu otázek, zejména ohledně vlivu interakce zesnulými blízkými osobami na člověka.
MBCdocumentary
Podle neurochirurga Michaela Graziana však není nic špatného na tom, když si chce člověk uchovat vzpomínky naživu. „Protože víte, že daná osoba již nežije, akceptujete její virtuální ekvivalent, což přináší uklidnění.“, řekl v prosinci Graziano v rozhovoru pro společnost Dell. Na jakékoliv předčasné závěry je však příliš brzy, protože setkání se zesnulými ve virtuální realitě jsou zatím velkým nezmapovaným územím.
Virtuální realita budoucnosti
Otázka zní, jaký vliv budou mít taková setkání na truchlící proces, kterým si dotyčné osoby procházejí, a zda se tak nestanou na virtuálním světě závislými. Z morálního hlediska je také důležité podotknout, že setkání s mrtvými se mohou v budoucnu stát v jistém smyslu produktem, za který si mohou společnosti disponující pokročilými technologiemi virtuální reality ptát nemalé peníze.
Trochu zvráceným příkladem jsou také známí mrtví zpěváci, kteří začínají opět vystupovat prostřednictvím propracovaných digitálních hologramů. Existují dokonce startupy, které na požadavek shromažďují údaje o živých i mrtvých lidech, aby mohli vytvářet „digitální avatary“ po jejich smrti.
Co nám v tomto směru přinese budoucnost, a zda budou podobné projekty nějakým způsobem regulováno, je zatím záhadou, a nám tak zůstává pouze sledovat, jak se tato technologie v příštích letech ještě vyvine.