Významné jubileum u nás nezůstalo opomenuto a rozhodli jsme se připravit pro tebe krátký přehled milníků této známé značky.
Psal se rok 1999, prodeje PlayStation 1 dosahovaly desítky milionů kusů a dominance Nintenda s gameboyem a Nintendem 64 se pomalu chýlila ke konci. První konzole od Sony do světa chrlila jeden herní hit za druhým (Silent Hills, Tony Hawk’s Pro Skater, Syphon Filter, …) a bohaté herní portfolio se v červnu obohatilo o akční kousek Driver, který se brzy nezapomenutelně zapsal do herní historie.
Příběh hry zobrazoval detektiva a bývalého závodníka Johna Tannera, který se infiltroval do nebezpečného gangu a plněním různorodých misí se postupně šplhal v potravinovém řetězci a získával si jeho důvěru. Celkovým zasazením byla hra poctou filmům a seriálům ze 70. let jako například Starsky a Hutch nebo noir thrilleru The Driver, jehož názvem se tvůrci ze studia Reflection (později Ubisoft Reflections) inspirovali.
Příběh Johna Tannera byl sice zajímavý, z řady však příliš nevybočoval a v konečném důsledku to nebyla příběhová premisa, ale technické zpracování hry, které na konci tisíciletí vzbudily velký rozruch. Driver byl totiž první městskou 3D hrou, která se odehrávala v otevřeném světě, což bylo na rok 1999 revolučním počinem.
Nikdy předtím hráči nemohli jezdit otevřeným městským světem, kam se jim zachtělo a svévolně objevovat zákoutí herního světa. Hra byla rozdělena do čtyř hlavních měst – Los Angeles, New York, San Francisco, Miami, které sice byly značně okleštěné a nedisponovali téměř žádným životem kromě automobilů na cestách, šlo ale o neduhy, které hráči v porovnání s bohatými možnostmi dokázali snadno odpustit.
K obrovskému úspěchu hry však přispěl i pocit samotné jízdy automobilem, která do herního světa stejně přinesla čerstvý vítr. Hry soustředěny na auta byly téměř bez výjimky laděné závodně (Gran Turismo) nebo destrukčně (Twisted Metal) a Driver stylem hratelnosti a bohatou nabídkou herních módů prakticky nenacházel konkurenci.
Hráči i odborná veřejnost byly ze hry nadšení, recenze nešetřili chválou a vyzývali komunitu k okamžité koupi. O vysokých kvalitách hry ostatně vypovídá i skutečnost, že Driver se v žebříčku IGN TOP 25 her na PS1 umístil na 12 příčce, co ve společnosti mimořádně zvučných (dnes už v mnoha případech legendárních) herních jmen představovalo nemalý úspěch.
Hra původně vyšla na PS1, už za pár měsíců se však dostala i na PC. Úsměvně dnes působí systémové požadavky, které si ke spuštění Drivera potřeboval – Windows 95, Pentium 200 Mhz, 32MB RAM a 188 MB místa na disku.
Zdálo se, že Driver je odsouzen na úspěch a značku čeká zářivá budoucnost, varovný prst však byl zvednutý hned během dalšího roku, kdy tvůrci představili pokračování Driver 2: Back on the Streets. Druhá část byla postavena na pevných základech prvního dílu, tvůrci navíc hlavnímu protagonistovi umožnili vystoupit z auta a objevovat okolní svět, což mělo být hlavním tahákem herní novinky.
Hra byla na velké překvapení přijata mimořádně vlažně. Driver 2 čelil kritice za to, že sérii neposouvá prakticky nikam vpřed, hráčům se také nelíbil prázdný herní svět. Titul na trh navíc přišel pouze rok po vydání původního dílu, což prodejem rovněž velmi nepomohlo. Neúspěch nakonec zdůraznil IGN, který hru v samostatném článku označil jako největší herní zklamání roku 2000.
Vývojáři z Reflection se zaváháním nezalekli a prakticky okamžitě začali pracovat na třetím dílu s názvem Driver 3, který měl na svět přijít v roce 2004. Ten však ještě v říjnu 2001 odsoudil na zánik Rockstar, který na trh vypustil nový díl své opěvované série Grand Theft auto. Akční herní série se poprvé dostala do otevřeného 3D světa a Driver měl rázem konkurenta z kategorie super-těžké váhy.
Pokud původní Driver představoval revoluci v roce 1999, Rockstar s novým dílem GTA hodil do herního světa bombu a roztrhal zažité herní koncepce na kusy. Svoboda, kterou hra v otevřeném a živém světě Liberty City nabízela, byla do té doby bezprecedentní, velká část hratelnosti se navíc soustředila na jízdu automobilem, kterou borci z Rockstar zmákli na jedničku. GTA 3 hráčům nabídlo téměř vše, co fanoušci milovali na driver a příchozí třetí díl v sérii měl vydělané na pořádný problém.
Driver 3 na trh přišel v roce 2004 a potvrdilo se to, co mnozí tušili. I přes masivní reklamní kampani hra nedokázala nabídnout nic nového, ve srovnání s GTA 3 byla selháním téměř v každém směru a herní recenzenti novinku roztrhali v zubech. Horkým tématem se v té době také stala aféra s kupováním recenzí, z níž byla obviněny dvojice herních magazínů – PSM2 a Xbox World. Ty měly ke hře exkluzivní přístup a obě její (jako jediné) udělili vysoké, téměř perfektní hodnocení 9/10.
Slabá kvalita hry spojená s negativní reklamou a chabými prodeji znamenaly pro sérii Driver úder, z něhož se už nikdy nevzpamatovala. I když v dalších letech ještě následovaly další 3 hry (Driver: Parallel Lines, Driver 76, Driver: San Francisco), kdysi populární značka se už pro většinu hráčů stala nezajímavá a úspěchem se vynikajícímu prvnímu dílu nedokázala vyrovnat. Pro hráče, kteří s původním dílem přišli do styku v době jeho vydání, však původní Driver nadále představuje legendu a nostalgickou klasiku.