Mafiánský epos slavného Martina Scorseseho rozhodně má co nabídnout a momentálně patří k nejlepším filmům v aktuální nabídce streamovací služby, v některých oblastech však není bezchybný a doplácí také na extrémně dlouhou stopáž.
Netflix můžeme být v posledních letech vděčný opravdu za hodně. Nejen, že americký streamovací gigant každý rok přináší kopec seriálů té nejvyšší kvality, nebojí se rovněž investovat do projektů, které by jinde zelenou jen tak snadno nedostali. U některých filmech se investice příliš nevrátí a výsledná podoba filmu napoví, že možná šlo o zcela zbytečnou záležitost (Cloverfield Paradox, Sextuples), z jiných se zase vyklubou příjemné překvapení s potenciálem fanouškovskou základnu Netflix rozšířit (The King, Bird Box).
Mafiánský velkofilm The Irishman, za kterým stojí jeden z průkopníků tohoto žánru, Martin Scorsese, rozhodně patří do druhé skupiny. O tom, že půjde o kvalitní záležitost nepochyboval asi vůbec nikdo. Koneckonců, Scorsese na place usměrňoval herecké legendy v podobě Roberta De Nira, Al Pacina či Joea Pesciho. Poslední jmenovaný ve filmu původně hrát vůbec nechtěl, nakonec však na neutuchající tlak a údajně až 50 žádostí od samotného režiséra, na nabídku přece jen přikývl.
Scorsese, stojící například za mafiány či Kasinem, filmy, které se v rámci žánru řadí na absolutní špici, tedy dostal své herce a 160 milionů k tomu. Pojďme se tedy podívat, jakým hodnotným přídavkem do knihovny Netflix The Irishman nakonec je.
Hned v úvodu je třeba říci, že The Irishman je způsobem vyprávění i celkovým pojetím námětu jiný, než na jaký jsme byli zvyklí od mafiánů či z Kasina. V zmíněných filmech jsme mohli vidět začátky gangsterů, jejich postupný vzestup ve zločinecké organizaci, finty a triky, díky kterým se těšili oblibě velkých šéfů, dokud nepřišel jejich pád a nepadly do rukou policie nebo vykonavatelů vendety. Irishman je v tomto směru výrazně odlišným filmem a je z něj cítit, že jako režisér, tak i hlavní představitelé zestárli a už neprahnou po velké akci.
Frank Sheeran alias Irčan, který je ústřední postavou filmu, je veteránem 2. světové války a své nejlepší léta má dávno za sebou. Z míry ho jen tak něco nevyvede, ve vypjatých situacích zachovává chladnou hlavu, což je však nejdůležitější, o kšeftu a zúčastněných stranách nikdy s nikým nemluví. I díky těmto kvalitám se Frank shodou okolností dostane do povědomí jednoho z největších šéfů dané doby, Russella Bufalina v podání vynikajícího Joea Pesciho. Frank si v mafiánském podsvětí postupně buduje jméno a od drobných krádeží masa postupuje až k chladnokrevným vraždám prováděných na rozkaz svých zaměstnavatelů.
Frankova loajalita sice patří rodině Bufalinovů, jeho služby si však nebojí vypůjčit i jiné významné osobnosti dané doby. Frank Sheeran se tak dostává do služeb vlivného odboráře Jimmyho Hoffa (Al Pacino), který je, jak říká samotný film, druhým nejdůležitějším mužem ve Spojených státech, hned po americkém prezidentovi. S ním si Frank postupně buduje přátelský vztah, vlivem příběhových událostí se však Jimmy Hoff stále více ocitá v nemilosti mafie a je to právě Frank, který musí spor dvou propletených světů vyřešit.
Irishman především v úvodu odsypá jako hodinky a je radost sledovat nejen bezchybně zachycenou dobovou atmosféru, ale také bravurně herecké výkony v podání De Nira, Al Pacina a Joea Pesciho.
Na Pesciho jsme byli v předchozích mafiánských filmech zvyklí jako na malé vulgární klubko nervů, které se neštítí ubodat tužkou chlapa nebo za urážku rozstřílet barmana na kousky (chudák Spider). V Irishmanovi je však Pesci váženým a klidným bossem, který toho hodně nenamluví, ale o to větší váhu má všechno, co řekne. Největší pozornost filmu samozřejmě patří Robertu De Nirovi, který opět podává bravurní výkon a i když je už znát, že herec má v Hollywoodu něco za sebou, jeho typické grimasy a mimika jednoduše neomrzí a je radost sledovat De Nira v akci.
To platí především, když mu na scéně asistuje oduševnělý odborář Jimmy Hoffa alias Al Pacino, který si mnohé scény hravě krade jen pro sebe. Trojice hlavních postav prostě nemohla být vybrána lépe a bylo by překvapením, kdyby si některý z herců nevysloužil minimálně nominaci na cenu Filmové akademie.
Irishman je po stránce hereckých výkonů bezchybný film, v čem však film, podle nás, trochu pokulhává je jeho masivní délka. Z volného času totiž novinka divákovi ukrojí téměř tři a půl hodiny, což je opravdu hodně, především s ohledem na skutečnost, že akce, zápletky či řešení problémů typicky mafiánským stylem hrají ve filmu druhé housle.
Irishman je sice zralý film pro dospělého diváka, během sledování se však lze snadno přistihnete, že instinktivně saháte po mobilu a kontrolujete poslední zprávy. To platí především v druhé třetině filmu, kdy se snímek zaměřuje na spor oborů se Spojenými státy a mafiánské záležitosti jsou spíše v pozadí.
Velká část rozpočtu padla na digitální omlazení herců, protože Irishman se odehrává v průběhu přibližně dvou desetiletí a nebojí se Franka Sheerana ukázat i během služby v armádě. Použití CGI efektů na omlazování je v Hollywoodu teprve v plenkách, co se ve filmu bohužel při pohledu na mladé verze hlavních hrdinů, zřetelně projevuje a divák si musí na nový vzhled hlavních postav chvíli zvykat. Řeč je zejména o De Nirovi, který v mladší verzi na první pohled působí vysloveně uměle.
V nejmladší verzi z 2. světové války trochu připomíná videoherní postavu, ve starších verzích zase mohou překážet hlavně jeho oči, které i přes velké úsilí působí rušivě. Troška úsměvně také vyznívá scéna, ve které Frank Sheeran zmlátí prodavače v potravinách za to, že vztáhl ruku na jeho dceru.
Při bitvě totiž naplno jde poznat, že Robert De Niro je již herec v letech a jeho pohyby už jsou prostě pomalejší než za mlada. Neradi bychom však kritizovali film za to, že se odvážil naplno využít technologii, která ua pár let možná do Hollywoodu přinese další revoluci. Právě naopak. Martinu Scorsesemu za odvahu vnést do žánru svěží vítr patří velká poklona a určitě bude zajímavé sledovat, kam se za nejbližší roky CGI efekty při omlazování postav posunou.
Netflix mafiánský velkofilm nabízí i v českém dabingu, milovníci Goodfellas či Kasina v českém znění však mohou zůstat zklamaní. Původní hlasy typické pro De Nira či Joea Pesciho ve slovenské verzi Irishmana totiž nenajdete a zejména hlas Joea Pesciho může v úvodu filmu otravovat. Film proto určitě doporučujeme podívat v původním znění, v případě českého dabingu však v konečném důsledku platí totéž, jako při CGI efektech. Po chvíli si na drobné iritace zvyknete a dále nepředstavují problém.
Je tedy Irishman hodný vašeho času? Jednoznačná odpověď je ano. Martin Scorsese opět vdechl život do kdysi populárního žánru a přináší mafiánský epos, který se soustředí na rozpovídání smutného příběhu mafiánského „Hitmana“ Franka Sheeran, jeho společníků i rodiny. Není to oslava gangsterského stylu života, na jaký jsme byli zvyklí a je cítit, že uznávaný režisér už život v podsvětí neglorifikuje tak, jako kdysi.
Výsledkem je komornější, ale hereckými výkony o to zajímavější filmový kousek, který trochu doplácí na svou délku a představuje i pasáže, bez kterých bychom se možná obešli. Kromě délky filmu a trocha kostrbatých CGI efektů při omlazování je však Irishman zářivým důkazem toho, že velké hollywoodské studia nacházejí v Netflix stále většího konkurenta a Netflix je připraven hrát první ligu nejen při seriálech, ale také u filmu.