V kinematografii, ve světě ale i na Slovensku, máme množství talentovaných filmových tvůrců, kteří se svou tvorbou snaží přinést divákům důležité příběhy a myšlenky. Nejednou dokážou samostatně ke svému dílu napsat scénář, zrežírovat ho a dokonce i natočit. Podívejme se na 10 filmů, za kterých vznikem stojí převážně jedna osoba.
Vznik filmu je náročný proces, za který je zodpovězen profesionální štáb, s dostatkem znalostí a dovedností na to, aby realizované dílo dotáhl od začátku až do finálního výsledku, který si my diváci můžeme shlédnout. Je ještě obdivuhodnější, pokud se to celé podaří zrealizovat pouze jednomu člověku, pomocí vlastních sil a schopností nebo pokud si autor najde natolik silný rukopis, že zastíní všechno ostatní.
Takovými režiséry se může pyšnit i Slovensko. Zejména díky svým dokumentárním snímkům nám zprostředkují důležité sociální, politické či ekologické témata, o kterých by měl každý z nás vědět co nejvíce. Dokumentaristé Juraj Mravec, Marek Kuboš, Pavol Barabáš nebo Martin Kollar, kteří si sami zastřešují všechny funkce při filmové tvorbě. Godfrey Reggio, Ron Fricke či režisérka Helena Třeštíková, kteří zaujaly zejména svou originální autorskou tvorbou.
Nezapomeňme však ani na hrané filmy, u nichž je režisér zároveň i scenáristou nebo se objeví dokonce v hlavní roli. Podívejme se na 10 filmů, které odrážejí stav naší společnosti a jsou výsledkem práce a talentu zejména jednoho člověka.
Ztracený domov / Lost Home (2019)
Režie, scénář a kamera: Juraj Mravec
Juraj Mravec natočil silný dokumentární film o teroristické organizaci Islámský stát, úřadující na severu Iráku a Sýrie. Pomocí osudů mladých Slovenských záchranářů, kteří se zapojili do velké bitvy o Mosul ukazuje, jak se rodina může ocitnout v ohrožení. Jako jsou záchranáři nuceni opustit svůj domov, aby mohli pomáhat dalším a jak obyvatelé zemí postižených válkou musejí své domovy opustit, aby vůbec přežili.
Zobrazuje téma migrantů a snaží se nám ukázat, že bychom se měli zbavit často možná nesmyslných předsudků, když nedokážeme pochopit, co lidé žijící v zemích, kde zuří válka, prožívají. Snímek si můžeme prohlédnout v premiéře už v sobotu, 12. října v rámci festivalu dokumentární film Jeden svět, který se koná v A4-prostoru současné kultury. V dalších dnech ho můžeme vidět v bratislavském kině Lumiére a 17. října v Pezinku. Všechny termíny promítání filmu na Slovensku si můžete shlédnout na této stránce.
Poslední autoportrét / The Last Self-Portrait (2018)
Režie, scénář, kamera a hudba: Marek Kuboš
Marek Kuboš natočil po 13-leté přestávce osobní snímek, který vytváří jakýsi oblouk jeho tvorby. Když během studia na vysoké škole dostal za úkol vytvořit o sobě autoportrét, ani netušil, že se k tomuto cvičení ještě vrátí. Poslední autoportrét mluví o úspěších i neúspěších, které se mu podařilo ve své kariéře ale i osobním životě dosáhnout.
Zachytit všechny tyto události a pocity se mu podařilo opravdu obdivuhodně. Svědčí o tom i ocenění, která za snímek Poslední autoportrét získal. Může se tedy pyšnit cenou Nejlepší dokument, který získal na udělování Slunce v síti nebo ocenění od festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
5. říjen / 5 October (2016)
Režie, scénář a kamera: Martin Kollar
Martin Kollar se ve svém dokumentárním filmu sleduje příběh muže, který opustil svou rodinu. Vidíme muže deset let poté, co musí čelit kruté skutečnosti. Na obličeji pod bradou totiž ukrývá obrovský nádor. Možná dokáže uniknout před zahanbujícími situacemi, lidmi, i před sebou samým. Před nemocí a strachem z ní se však neskryje.
Hlavní protagonista nechce umřít, právě naopak. Minimalisticky laděná esej ukazuje právě to, jak má rád život. Rozhodně se tedy navzdory svým zdravotním problémům cestovat, dokud je to ještě možné.
Proti přírodě / Mot naturen
Režie, scénář a hlavní role: Ole Giæver
Hraný film z dílny Ole Giaever, který kromě tvorby scénáře a režie autenticky ztvárnil i samotnou hlavní postavu Martina, se odehrává v drsné přírodě Norska. Martin se vydává strávit víkend sám uprostřed přírody. My slyšíme všechny jeho myšlenky a trápení, které mu běhají hlavou.
Na pozadí scenérie nedotčené norské přírody sledujeme sociální drama muže, který musí čelit hlubším problémům, než by se při zdánlivě pozitivním vztahu s manželkou a dítětem mohlo zdát. Snímek má největší sílu v tom, že s podobnými myšlenkami se občas setkává v životě každý z nás.
Koyaanisqatsi (1982)
Režie a scénář: Godfrey Reggio
Godfrey Reggio vytvořil audiovizuální filmovou trilogii, která dokazuje, že ve filmu není důležité mluvené slovo, ale důležitou myšlenku lze přinést i jinak. Koyaanisqatsi, Powaqqatsi a Noqoyqatsi jsou umělecké dokumenty laděny do hudby skladatele Philipa Glasse, které nám ukazují, že člověk možná není tak dobrý, jak si o sobě myslí.
Názvy jednotlivých snímků jsou odvozeny z jazyka ohroženého kmene Hopi. Koyaanisqatsi tedy znamená život mimo rovnováhu. Díky fascinujícím záběrům pocházejícím z koutů celého světa a zcela bez slov sledujeme vztah mezi přírodou a člověkem.
Stín jaguára / Spirit of Jaguar (2018)
Režie, scénář a kamera: Pavol Barabáš
Pavel Barabáš dokázal to, co se kinematografii podaří jen málokdy. Se svou kamerou se mu podařilo zachytit život jedněch z posledních žijících indiánů, kteří jim dovolili zachytit jejich unikátní život. Uvědomuje si jejich důležitost stejně jako i místa, na kterém žijí. Proto k nim přistupoval s potřebnou úctou.
Díky tomuto můžeme i my nahlédnout do tohoto neposkvrněného světa, navíc pomocí unikátních dechberoucích záběrů a poutavé vizuální stránce.
Samsara (2011)
Režie a kamera: Ron Fricke
Režisér a kameraman Ron Fricke ukázal svůj silný autorský rukopis už jako kameraman ve snímku Godfreye Reggioa, Koyaanisqatsi. Na tento dokumentární styl, vystavěný na myšlence vycházející ze spojení dvou či více obrazů a doplněný o hudební podklad, který emoce dokresluje, Fricke navázal ve svých snímcích Chronos, Baraka a Samsara.
Kromě tohoto je spojuje zejména silné poselství o stavu naší planety. Fricke ve svých snímcích nesoudí, ukazuje nám pouze plynoucí záběry neposkvrněné přírody na jedné straně a na straně druhé, jakou stopu na Zemi zanechala lidská ruka. Samsara se natáčela v 25 zemích během pěti let a přináší neuvěřitelné záběry z různých míst našeho světa. A její poselství vás navždy ovlivní.
Afrika na pionýru / Through Africa on a Pioneer (2019)
Režie, scénář a hlavní role: Marek Slobodník
Marek Slobodník spolu se svým cestovatelským týmem první slovenský road movie. Pět cestovatelů, během pěti měsíců odehrávajících se na 15 tisíc kilometrech napříč Afrikou. Díky tomu můžeme sledovat jejich napínavé zážitky, v nichž nechybí adrenalin, napětí ale i množství úsměvných situací.
Pokud patříte mezi nadšence cestování, toto dílo výjimečných Slovenská tvůrců si nesmíte nechat ujít. Celou cestu si sami natáčeli a autenticky ji zachytili.
Ukradený stát / The State Capture (2019)
Režie a scénář: Zuzana Piussi
Zuzana Piussi pokračuje ve své práci, kterou začala už na dokumentárním filmu Od Fica do Fica. Kauzu Gorila podrobně sledovala a nyní nám přináší odhalení, o kterých jsme možná nevěděli. Po zahájení práce na natáčení došlo k brutální vraždě Jana Kuciaka a Martiny Kušnírové a díky tomu na svět vyplavaly nové skutečnosti, které rozměr tohoto dokumentu ještě povýšili.
Najdeme v něm vyjádření advokátů, blogerů, novinářů ale i agentů zpravodajských služeb. Díky nim nahlédneme do zákulisí kauz a způsobů, jakými je před veřejností skrývaná pravda, nebo jak vznikají konspirační teorie, jaká je tenká hranicemi mezi nimi a skutečností a kdo je jejich autorem.
René (2008)
Režie, scénář a hlavní role: Helena Třeštíková
Česká režisérka a dokumentaristka Helena Třeštíková se proslavila zejména časosběrnými snímky, na kterých vzniku pracuje několik let, přičemž na začátku ani netuší, jak se život jejích hlavních protagonistů postupem času změní. Tento zajímavý způsob je tento fakt zároveň komplikuje. Jak můžeme vidět ve filmu René, neměla to vždy jednoduché.
Na natáčení začala pracovat, když měl René pouze 17 let. Za 20 let se René dostává střídavě za mříže a opět na svobodu a při všech těchto událostech byla režisérka při něm a snažila jeho příběh přinést světu. Plynutí času zachytila pomocí důležitých politických událostí, jako sametová revoluce či Havlovy amnestie. Tento způsob tvorby je důkazem vysokého oddání jednoho člověka ke své profesi, jejíž zasvětil svůj život.