Z tak obrovského počtu zemí však jen tři z nich využívají (oficiálně) imperiální jednotky měření. Patří zde Libérie, Myanmar a Spojené státy americké + Aljaška.
Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme se vrátit několik století do minulosti. V roce 1793 odešel francouzský vědec Joseph Dombey do Philadelphie, kde se měl setkat s Thomasem Jeffersonem, tehdejším prezidentem USA.
Do svého cíle se však nikdy nedostal, protože byl během plavby přepaden britskými piráty a protože byl Francouz (tehdy velká nevýhoda), jeho osud se stal jasným. Naneštěstí s sebou nesl dvě důležité měděné předměty. Normy představující jeden metr a jeden kilogram.
Šlo o jeden z prvních oficiálních pokusů, kdy se USA snažilo projít z imperiálního systému na metrický, což mělo zlepšit vztahy se západem a hlavně se mělo předejít problémům, které vznikaly při převodu jednotek. USA se proto rozhodlo zachovat imperiální systém (tedy britský). Postupem času však metrický systém přebírali další a další země, dokonce i bývalé britské kolonie.
Používání metrického systému již v roce 1866
Jak píše portál Todayifoundout, USA už v roce 1866 podepsalo zákon, kterým se schválilo využívání metrického systému ve smlouvách, na jednáních či soudních řízeních. Šlo však více méně jen o formální dohodu a jak víme, imperiální systém se v USA využívá dodnes.
A to i přesto, že různé studie již v roce 1968 apelovaly na to, že přechod na metrického systému je nezbytný a mělo by se tak učinit v horizontu deseti let. Názory se v tomto směru liší i v případě občanů a daly by se rozdělil v poměru 50:50.
V roce 1975 následně prezident Gerald Ford podepsal zákon o přechodu na metrický systém, ale tato snaha nepadla na úrodnou půdu, protože mělo jít o dobrovolnou změnu označování jednotek. Přesto existuje řada oblastí, kde se dnes využívá výhradně metrický systém, nakolik to usnadňuje práci a především obchodování s jinými zeměmi.
Přestože jsou výsledné produkty označovány většinou duálně, metrický systém se využívá především v medicíně, farmacii, potravinářství a hlavně v armádě. Metrické jednotky se učí i žáci ve školách a většina obyvatel bez větších problémů zvládne plynule měřit a počítat ve dvou různých mírách. Stále jsou zde však dva hlavní důvody, které brání plošnému přechodu na jiný systém.
Lidé
Začněte nejprve s obyvateli. Tak v první řadě, asi nikomu z nás by se nechtělo procházet z metrického systému na imperiální. Způsobovalo by to hodně nesrovnalostí a trvalo by několik let, než by si na to lidé zvykli.
Ještě i dnes, 10 let po zavedení eura se stále najdou lidé, kteří přepočítávají ceny na slovenské koruny. Podobně je to i v případě Američanů. Ačkoli velké společnosti rádi využívají metrické míry, běžní lidé jsou pohodlnější (a není se čemu divit) a raději zůstávají při zavedeném označení.
Mnoho lidí je také hrdých na to, že se v něčem odlišují od ostatních zemí. A to i přesto, že metrický systém je relativně jednodušší a logičtější. Postupně na něj přechází i samotná Británie, která je „matkou“ imperiálního označování jednotek. Málokdo přitom ví, že i metrický systém měl v minulosti ještě více zjednodušit, přičemž den měl mít 10 hodin a jedna hodina měla mít 100 minut.
Jednotlivé státy USA přitom patří mezi ty nejsilnější na světě (Kalifornie má 5. největší ekonomiku na světě) a tak se nepotřebují nuceně přizpůsobovat svým sousedům, kteří využívají jiný systém (jako tomu bylo v jiných zemích). Z pohledu lidí je tak největší překážkou pýcha a pohodlnost.
Peníze
Druhým a možná ještě silnějším důvodem k tomu, aby se nepřešlo na metrický systém je ten, že by to daňové poplatníky stálo nesmírně mnoho peněz. Jak příklad uvádí portál Todayifoundit změnu dopravních značek, kterých je jen na státních silnicích přibližně 6 milionů. V roce 2011 přitom Washington deklaroval, že výměna jedné značky může stát až 75 000 dolarů. Je nutné podotknout, že jednotlivé značky mají různou velikost, povrch a vyžadují rozdílnou instalaci.
Jde však s velkou pravděpodobností o velký prostřel částky, neboť v roce 1995 stát Alabama prohlásil, že za jednu značku na dálnici by zaplatil přibližně 120 dolarů. A to už je mnohem přijatelnější částka. Jako příklad může sloužit i Kanada, která se k přechodu odhodlala v 80. – 90. letech minulého století a náklady na výměnu značek se pohybovaly na úrovni 61 milionů (po přepočtení na dnešní ekvivalent), což představovalo kolem 244 dolarů za jednu značku.
Není to však jen o značkách. Výrazné náklady by postihly i různé další instituce ve státní a soukromé sféře a celkové náklady by tak činily několik miliard. Otázkou tedy zůstává, zda je přechod na metrický systém natolik důležitý, aby se na něj vyčleněno tak obrovské množství finančních prostředků.
Pravděpodobně se tak dříve či později stane, no půjde o postupný přechod (který již začal) a potrvá ještě několik let, než bude možné jednoznačně prohlásit, že USA využívá metrický systém.
Nedodržení označování
Přestože několik zemí (s výjimkou Velké Británie) vyžívají výlučně jeden nebo druhý systém, tak stále se využívají v různých odvětvích různé míry. V námořnictvu se například rychlost udává v uzlech, v letectví se výška znázorňuje ve stopách. Například i výkon motorů je označován duálně a vidět můžeš jak kilowatty, tak i koňské síly.