Když v roce 1977 opouštěla meziplanetární kosmická sonda Voyager 2 povrch Země, vědci jen doufali, že se jí podaří to, čeho jsme právě dnes svědky. Sonda přesně před rokem opustila hranici Sluneční soustavy a vstoupila tak do mezihvězdného prostoru. Její první zjištění však vědci zveřejnili až nyní.
Jak připomíná americký Národní ústav pro letectví a vesmír (NASA), 5. listopadu 2018 zaznamenali vědci dramatické změny, které zachytily energetické detektory sondy Voyager 2. Ve vzdálenosti 18 miliard kilometrů od Země sonda zachytila výrazný pokles slunečních částic a rychlý nárůst množství kosmického záření. Voyager 2 vstoupila do mezihvězdného prostoru, ale nic víc jsme o ní nevěděli.
Voyager 2 launched #otd in 1977. Together, @NASAVoyager are the only spacecraft to have visited the four outer planets of the solar system: https://t.co/Na6jIc6nRl pic.twitter.com/e0nIAtFKsE
— NASA JPL (@NASAJPL) 20. augusta 2019
Po roce od této velkolepé události vědci konečně začínají odhalovat tajemství, které se meziplanetární sondě podařilo na okraji Sluneční soustavy (a za její hranicí) odhalit. V časopise Nature se aktuálně objevilo hned 5 různých vědeckých studií, které analyzují data poslány sondou Voyager 2 zpět na Zemi. Zatímco Voyager 1 pro technické problémy tyto údaje v roce 2012 nebyla schopna sesbírat, její sestře se to před rokem podařilo.
Voyager 2 například poskytuje pohled na to, jak vypadá konec naší Sluneční soustavy. Z údajů od Voyageru 1 vědci věděli, že existuje hranice a sluneční částice se neztrácejí jen tak s narůstající vzdáleností od Slunce. Až data z Voyageru 2 však ukazují, že tato hranice je ve skutečnosti mnohem tenčí a ostřejší než jsme si dosud mysleli. Definována je náhlým poklesem teploty a zvýšením hustoty částic, které vědci nazývají plazma.
The fantastic voyage continues!
One year ago this week, Voyager 2 joined me in interstellar space. Today, five papers published detailing my twin’s findings in the region just beyond the bubble created by our Sun. https://t.co/RqOfl7uV3F pic.twitter.com/ucRiTafLW3
— NASA Voyager (@NASAVoyager) 4. novembra 2019
Meziplanetární sonda také odhaluje, jaký přibližný tvar zřejmě má Sluneční soustava. Na základě shromážděných údajů napovídá, že okraj Sluneční soustavy může připomínat tvar náboje s tupou špičkou, minimálně tedy v místě, kde Voyager 2 vstoupila do mezihvězdného prostoru. Data také ukazují, že heliopauzou, tedy hraniční oblast Sluneční soustavy, naráží na silné magnetické pole proudící z mezihvězdného prostoru a zdá se, že je mnohem komplikovanější a dynamičtější než vědci předpokládali.
Jak uvádí portál The Guardian, sondy Voyager se pomalu blíží k momentu, kdy přestanou komunikovat se Zemí. Obě jsou poháněny rozpadající se plutoniem a přibližně v polovině nadcházejícího roku by měly dosáhnout kritickou hranici energie. Přesto jsou Voyager 1 i 2 podle slov spoluautora jedné ze studií Billa Kurtha tak odolné, že při pokračování po své trajektorii pravděpodobně přežijí i Zemi.