Rozhovor s brethariánkou Monikou: Nejím již 5 let, energii používám při uzdravování lidí

V dnešní době se můžeme setkat s mnoha druhy stravování a výživy. Nikoho již nepřekvapí, dozvíte-li se o někom, že je vegetarián, nebo dokonce vegan. Ačkoliv řekne-li vám někdo, že je bretharián, to vás již asi zaskočí a začnete se zajímat, o co vlastně jde. My jsme se rozhodli o tomto tématu popovídat s Monikou Kunovskou z Prahy, která se brethariánství a pránické stravě věnuje již několik let.

Co je to brethariánství, respektive pránická strava?

Tyto dva pojmy se nijak zásadně neliší. Bretharián je od slova „breathe“ (dýchat), tedy je to někdo, kdo dýchá, což je zavádějící. Prána je ale něco víc. Ta vstupuje do těla všemi smysly, celým tělem. My proto používáme spíše výraz „práníci“, jelikož prána vstupuje do našich těl kontinuálně. Lidé, kteří jsou na pránické stravě, vůbec nemusí řešit vstupování energie do těla. Funguje kontinuálně a po nějaké době vůbec nevěnujeme pozornost přijímání energie. Kromě momentů, kdy je člověk v nějakém extrémním vypětí, tehdy pak vnímáme úbytek energie, ale většina z nás již nemusí o jídle vůbec přemýšlet.

Jak do vás vstupuje prána?

Je to spíše otázka proměny energie. A ta je všude kolem nás. I z kvantové fyziky víme, že naše tělo je čistá vibrace. Těla je ta energie, která je pouze více zhmotněná, proto se třeba dokážeme navzájem vidět. Ale pořád je to energie a je to pořád jenom energetická výměna. Když mluvím s lidmi, resp. Když je učím, jaké to je být na práně, tak často mluvím o vodivosti a o tom, že když je člověk uvolněný, tak je průchodný a zároveň vodivý.

Energie pak může procházet celým tělem. Zároveň tak dokáže procházet přímo do buněk. Protože já vnímám pránu zvenčí, že se navazuje na cytoplasmu, na buněční strukturu a vlastně vyživuje každou buňku přímo. Také dokážeme lépe využívat vnitřní energii, kterou produkuje každá buňka. Vše je propojeno.

Na začátku mého procesu jsem začala cvičit Zhong Yuan Qigong, kterého praktikování mi pomohlo naučit se jednak přijímat energii vědomě, ale také být v harmonii. Nyní toto cvičení vyučuji a také používám cviky Qigongu na právnických přechodech. V období, kdy lidé přestanou jíst, je dobré nahradit návyk na jídlo právě cvičením Qigongu nebo jiné energetické práce s energií. Na pránickém světovém festivalu většina práníků ukazovala vědomé doplňování energie pomocí různých forem Qigongu. Meditaci také považuji za nevyhnutný základ harmonizace, uvolněného bytí i duchovního rozvoje.

Odkud prána pochází? Z jakých zdrojů?

Prána je indické slovo pro energii. Ta je všude kolem nás. Pro energii máme různé názvy – od gravitace přes elektromagnetismus, pořád je to ale jedna energie. Energie nikde nevzniká, nikde se nepohybuje, je všude kolem nás. Mluvíme i o transcendentální energii, o prenatální energii, o různých typech energie. Sluneční energie samozřejmě pochází ze slunce, vnímáme, že tato energie k nám přichází třeba ve formě tepla, je to ovšem jenom energie. Tato energie je pro nás asi nejlépe uchopitelná.

Vy tuto energii v sobě umíte proměňovat na využitelnou energii pro lidské tělo, třeba pro fungování svalů?

Ano. Ale tohle všechno si tělo způsobilo samo. Když se snižuje příjem jídla, tělo dokáže lépe proměňovat energii. V jednom momentu jsem zjistila, že nepotřebuji žádnou fyzickou stravu, moje tělo se „přepnulo“ jenom na světlo. A všichni lidé jsou práničtí. I živočichy nebo rostliny přijímají pránu. Musíme si uvědomit, že fyzická strava je pouze nositelem této původní energie. Já to vysvětluji tak, že to, co potřebujeme, je sluneční energie. Samozřejmě potřebujeme i vodu nebo jiné složky, no primární energie pochází ze slunce. Pak to funguje tak, že tuto energii přijmou třeba rostliny, tu z nich přijmou živočichy a nakonec prostřednictvím jídla i lidé. My tento koloběh proměny vynecháváme a energii přijímáme přímo.

Kdy jste naposled jedli?

V roce 2011 jsem si uvědomila, že nepotřebuji jíst. Tehdy mi energii začala protékat tělem během meditace a začala jsem hledat, co to vlastně je. Medituji od roku 2008 a považuji ji za úplný základ. Dokáže vám ukázat, čím vlastně jste, zároveň vás uklidní a harmonizuje vnitřní prostředí. Je to čas k propojení těla s duší. Je to čisté bytí bez myšlenky a emoce. Stanete se součástí všeho a naprosto se rozplynete. Samozřejmě, ne vždy se člověk dostane do úplného bytí. Když se to ale podaří, máte čistou mysl, cítíte energii, která protéká tělem.

Když jste byli dítě, tak jste ale jedli.

I jako malá jsem nikdy nechtěla moc jíst. Mně pomáhá i zkušenost z minulých životů. Měla jsem minimálně dva minulé životy, ve kterých jsem nejedla a jenom jsem se vrátila k této minulé zkušenosti. Ne každý to ale má. Od roku 2012 jsem po dvoudenním semináři s Jasmuheen přestala jíst, nechtěla jsem to ale dělat násilím. Rozhodla jsem se to prostě zkusit v běžném životě, s rodinou, v práci a podobně, no trvalo mi to delší dobu, jelikož okolí je poměrně velkou brzdou. Až po dva a půl roce jsem si uvědomila, že již dva-tři dny nejím a přestala jsem jíst úplně. Tam byl důležitý moment koncem roku 2014, kdy jsem si uvědomila, že se buňky přepnuli na světlo. Všichni práníci zažili ten pocit, když se přepnou na světlo.

Nyní vaše buňky vyživuje světlo?

Buňky načerpávají pránu. Tady je důležitá věc být uvolněný. Člověk musí být vyrovnaný, srovná si všechny problémy a musí žít naplno. To nám pak dává svobodu. Když jsem přešla na pránu, tak jsem ztratila práci, rozvedla se, a všechny tyto aspekty jsem brala s nadhledem. Je důležité vnímat život v plynutí. Plynutí a přítomnost způsobuje, že buňky jsou uvolněné, buňkový prostor je volný a prána může proudit tělem a procházet jím.

Co se děje s tělem práníka, není-li uvolněný?

Je-li člověk v stresu, tak se mu stáhne tělo, a pak přestane být vodivý, začne se vybíjet. Život na práně znamená doplňovat energii, ale důležité je také nevybíjet se. Já už i podvědomě dělám vše pro to, abych byla uvolněná a aby mi z těla neodcházela energie.

Jak se to dá zabezpečit?

Člověk musí být v přítomnosti a nepodléhat stresu. Cokoliv se stane, člověk to musí přijmout, poučit se, ale nezhroutit se. Jakmile člověk začne něco řešit, tak se vybíjí.

Náš mozek využívá až 80% energie, a tak je důležité být v klidu. Jsem projektový manažer, stavební inženýrka, ale věci řeším průběžně. Snažím se to řešit z pokojného prostředí. Někdy se dostávám do časového stresu, no uvědomím si, že se musím uklidnit a subjektivní čas začne plynout pomaleji a vše se dá stihnout a vyřešit.

Kdy jste tedy naposled přijmula nějaké jídlo?

Teď jsem měla seminář o práně. Tam jsem s lidmi neustále, od rána do večera. Mluvíme, praktikujeme, meditujeme, řešíme moc věcí a tito lidé nejedí. Je to 12 i více lidí, kteří jsou napojeni na mou energii, a já jim pomáhám, aby si užili to nejezení. Pak ale nejsem v rovnováze. Poté jsem si dopřála jeden celozrnní rohlík. Jídlo není jenom pro příjem potravy, ale také ke „strávení“ nasbíraných emocí. Takže často se lidé uchylují k jídlu, aby zajedli emoce a ne hlad.

Jeden rohlík vám stačil k doplnění energie?

Abych to dokázala vše zpracovat, pak mi funguje taková forma. Ale pak již nemusím. U dalších aktivit jsem již měla dostatek energie a již jsem ji doplňovat takovou formou nepotřebovala. Normálně jsem je pak třeba léčila bez toho, abych doplňovala energii jinak než pránou.

Co jste léčili?

Já pracuji pomocí Chinese Image Medicine, kterou se dlouhodobě učím v Číně u profesora Xu Mingtanga v Medical Research Kundawell Institute v Pekingu. Dělám s tím, s čím člověk přijde. Třeba řeším problémy se vztahy, s emoční a mentální stránkou nemocí, no pracuji také s lidmi, kteří jsou vážně nemocní, pomocí energie procházející mým tělem a dlaněmi. Chinese Image Medicine se zabývá jakýmkoliv problémem na úrovni fyzické, energetické, ale také i informační úrovni.

Většinou jsou vážnější nemoci kombinací různých vlivů ve všech úrovních. Často vidím i energetickou nerovnováhu v různých částech těla nebo v orgánech. Vše s klienty zpracujeme pomocí rozhovoru a změn v informační úrovni a v druhé části pak pracuji v energetické a fyzické úrovni na lůžku.

U každého člověka vidím informace ve formě obrazů, proto tuto metodu nazýváme Image Medicine. Změnou obrazů a také změnou vědomí klienta dojde k hlubokým posunům na informační úrovni. To považuji za základ – zrušit příčinu nemoci nebo problému. A pak již může následovat vyčištění zlé energie, rozpohybování energie v meridiánech a orgánech, čímž dochází i k zlepšení fyzického stavu.

Jak vážně jsou ti lidé nemocní?

Může to být rakovina, selhání ledvin, Bechtěrevova nemoc, další omezování pohybového aparátu, ale i mozkové příhody nebo deprese či úzkosti, no to je velice individuální.

Vy tedy rukama léčíte lidí s rakovinou?

Ano. Ale to je až druhá část terapie a přes dlaně jde jenom o energie z Universa, a přes mé tělo a dlaně je směrována do těla klienta. Tam je velice důležité, aby si lidé uvědomili, proč ta nemoc vůbec vznikla, co mají v životě změnit. Protože budeme-li je jenom léčit energií, tak jim to nepomůže. Oni potřebují pochopit, proč se to stalo.

Pomáhá to?

Ano, pomáhá to.

Už jste někoho vyléčili z rakoviny?

Není to tak, že já léčím. To je o tom, že já lidem pomáhám, já jsem jejich průvodce při uzdravování. Například kamarádka se teď vyléčila, ale přišel za mnou pan s Bechtěrevovou nemocí (pozn. řed. chronické zápalové onemocnění páteře). Byl ve stavu, že již nemohl kvůli stáhnutí svalů kolem krku a bolesti ani jíst. Během několika týdnů jsme dokázali, že se dal dohromady, po půlroce mohl začat znovu chodit do práce a vrátit se do běžného života. Taktéž jiný kamarád měl diabetes, píchal si inzulin a teď je v stavu, že bez něj dokáže normálně fungovat. S rakovinou to trvá dlouho, je to na měsíce až léta, ale ty nádory se zmenšují. Ti lidé to pochopí a začnou žít jinak.

Odmítáte u nich lékařskou léčbu?

Neodmítám. Nechávám jakékoliv rozhodování na nich, protože nejdůležitější pro uzdravování je jejich víra v to, co jim pomáhá. Pokud jdou do konvenční léčby, tak je to na nich. Já jich do ničeho nenutím, pouze jim pomáhám na úrovních, které konvenční medicína vůbec neřeší – informační a energetické. Pracujeme na příčinách nemocí, na jejich emocích, myšlenkách a tom, co aktuálně řeší v životě. Stejně jako když lidé chtějí přejít na pránu. Také jim jenom zprostředkuji energii a informace.

Po ukončení semináře jste si dali jeden rohlík…

Ale to je jenom několikrát za rok.

Dá se říct, že za jeden rok sníte jeden rohlík?

Takhle se to nedá pojmout. Pokud člověk přijme trochu fyzické stravy, tak to neznamená, že není na práně. Pránická výživa je o svobodě. A většina práníků vám řekne, že si občas něco dají, ale nejsou na tom závislí. Čím déle člověk nejí a má úplně čisté tělo, tím víc nechce do čistého těla vkládat jakoukoliv formu fyzického jídla.

Nepociťujete častou chuť k jídlu?

Už ne. I když vařím, tak nepociťuji chuť k jídlu. Vnímám vůni a může to byt příjemné. Jde ale o to, že vnímám vůni a tečka. Nesoustřeďuji se na ni.

Jak to probíhá s vylučováním?

Přijmu-li něco, pak to samozřejmě musím vyloučit. Ale jinak ne.

A jak je to s přijímáním tekutin? Ty také nepřijímáte?

Tekutiny samozřejmě přijímám. Vodu, sem-tam čaj a někdy kávu. Když mám pránícké semináře, tak mě to vede ke kávě, normálně ale kávu nepiju.

Nebýváte unavená?

Ne. Tedy, mám-li lidé na léčení a jdou za sebou od rána do večera a nemám žádné přestávky, pak samozřejmě pocítím únavu. Pak ale stačí, když na nějakých 15 minut medituji, nebo si jenom lehnu a pak jsem úplně oddechnutá. Nebo když cvičím Qigong, jelikož jsem jeho instruktorka, tak potom díky němu, třeba po třech hodinách cvičení, jsem úplně dobitá energií.

Co je to Qigong (neboli čchi-kung)?

Je to práce s energií. Qigong se učím u mistra Xu Mingtanga v Číně, jsem totiž jeho osobní žačka. Cvičíme tichý Qigong, to znamená, že třeba stojíme a nabíráme energii. Jsou to cviky, které můžeme dělat i v běžném životě. Když třeba jedu tramvají, tak můžu cvičit malý nebeský okruh nebo kultivaci energie v spodním tantchienu. Odpojím se od vnějšího prostředí a pracuji s vnitřní energií. I to mi pomohlo projít na pránu.

Kolik hodin denně spíte?

Přibližně 4 hodiny.

Není to nebezpečné? Podle Světové zdravotnické organizace by měl dospělý člověk spát přibližně 7 až 8 hodin.

Spím tolik, kolik potřebuji. Nemám-li seminář a je víkend, pak klidně spím i déle, ale málokdy. Kolem čtvrté hodiny ráno se vzbudím a jdu meditovat. Někdy se ale stane, že jestli po dvou hodinách ranní meditace cítím, že bych potřebovala spát, tak si jdu na půlhodiny lehnout a nechám doběhnout meditaci.

Nemyslíte si, že je takový životní styl nebezpečný pro vaše zdraví?

Mám veliký respekt a důvěru vůči svému tělu. Jestli by si tělo řeklo, že to není v pořádku, pak to začnu řešit. No je mi dobře, mám dostatek energie, pracuji s lidmi od rána do večera, sportuji. Neubírá mi to energii a cítím se zdravá. Překonala jsem kolitidu a vyléčila jsme ji i díky tomuto životnímu stylu.

Nebýváte nemocná?

Ne.

Nikdy neonemocníte?

Ne.

Myslíte si, že kdyby jste přišla do přímého kontaktu třeba s virem chřipky, tak neonemocníte?

Neonemocním. Běžně chodím tramvají po Praze, chodí za mnou nemocní lidé, no mě to nezasáhne. Nemocná jsem nebyla 12 let. Když je nějaké čištění těla, že přechladnu tak jednou za rok., tak dostat se z tohoto stavu mi trvá asi 12 hodin. Navíc když na to momentálně nemám čas, pak si jej mohu odložit. Když cítím, že mi není dobře, pak tělo požádám a ono mi to odloží na víkend, třeba o tři nebo čtyři dny.

Je něco takového vůbec možné?

Ano, je to možné. Já nemoc vnímám jako proces čištění, jako nějaký odraz nerovnováhy. V rámci Qigongu je nemoc nerovnováha.

Takže nemůžete onemocnět?

Ano, dostanu-li se do nerovnováhy, pak ano. Dávám si pozor na nerovnováhu. Já jsem ale mimo pole nemocí. To mi umožňuje setkávat se s nemocnými lidmi a pomáhat jim energií. Tou sílou přesvědčení se dá docílit být úplně zdráv.

Byli-li byste tedy v rovnováze a setkali byste se s vysoce infekční nemocí, třeba žloutenkou, pak neonemocníte?

Neonemocním. Mé přesvědčení je, že jsem zdravá, a tělo se tak dokáže se vším vyrovnat. I v historii, při morových epidemiích lékaře nebo sestry chránilo přesvědčení, že neonemocnějí. Byli mimo pole nemocí a nemohli onemocnět. Když jste na práně, pak má tělo jemnou vibraci. A vibrační úroveň se s vibrační úrovní nemoci pak míjí.

Mnozí lidé jsou ohledně takového způsobu životního stylu skeptičtí, a to i lékaři…

Každý člověk má právo na názor, každý má právo na svůj životní styl. To, jak já žiju a co o tom říkám, tak jak mám na to právo já, tak oni mají právo říci svůj názor a já jim jej vůbec neberu. Jenomže když se mnou lidé stráví týden nebo dva a vidí, že nejím a že si dám jenom trochu vody, pak se sami přesvědčí, že je to možné. Navíc vstávám brzo, mám hodně energie, tak se na vlastní oči přesvědčí, že to jde.

Dostali jste nějaké návrhy třeba na lékařské vyšetření?

Byli různé návrhy, že mě budou měřit a sledovat, že mi budou strkat různé hadičky bůhvíkam, ale já si nemyslím, že je to potřebné. Takové něco tady již bylo, již několik práníků se dalo takhle otestovat a i pak skeptici tvrdili, že to byl podvrh. Nevidím tedy důvod to opakovat. Nikomu ale názor neberu, respektuji to. Já mám ale svou pravdu a za ní si stojím.

Dokáže se do takového stavu jako vy dostat úplně běžný člověk?

Je to možné, ale musím říct, že je tady důležitá motivace. A člověk musí důvěřovat svému tělu, aby bylo schopno vyživovat se čistou energií. My práníci jsme se shodli, že celé je to proces. Nikdo z nás neprošel na pránu ze dne na den. Je potřeba být na to připraven. Přechod na pránu je otázka měsíců. Jsou lidé, kteří přejdou spontánně na pránu, ale je potřebné si předtím vyřešit problémy. Pak to jde.

Byla jste na nějakém lékařském vyšetření? Můžete se cítit dobře, ve skutečnosti to tak ale nemusí být.

U lékaře, nepočítám-li zubaře, jsem nebyla 5 let. Nepotřebuji tam chodit. Důvěřuji svému fyzickému tělu, komunikuji s ním. U zubaře jsem byla nedávno po 4 letech.

Mohli by se úplně všichni stravovat pránícky?

Je to možné, ale někteří v tom nejsou motivováni. Někdo řekne, že rád jí, já mu řeknu, tak ať si to užije. Takový člověk na pránu nechce projít.

Je-li přechod možný, nedal by se práníckou stravou vyřešit hladomor? Třeba v Jemenu denně umírají lidé kvůli hladu. Stali-li by se práníkmi, problém by byl vyřešen.

K přechodu na pránu je potřebné cítit se nasycený. Pro ně je přechod těžký, jelikož žijí v nedostatku. Pro přechod je důležité mít dostatek a pak si člověk uvědomí, že je nasycen a již stravu nepotřebuje. Také je to v rámci procesu, jak jsem již zmínila. Dostane-li v rámci procesu k něčemu chuď, buď si to dá a pak mu to již stačí, nebo si uvědomuje, že má pořád možnost se najíst.

Pránícká strava tedy není odpovědí na hladomor?

Je to velice těžké. Ti lidé žijí v nepohodě a pak je těžké se napojit na zdroj, jelikož mají nedostatek fyzických zdrojů – jídla, peněz. Je těžké změnit myšlení, nemyslet na jídlo, když jsou v takové situaci.

Podíváme-li se na práníckou stravu z biologického hlediska, naše fyzická těla jsou nastaveny k přijímání stravy. Máme přeci žaludek, který potravu zpracovává, střeva, která pak z potravy vstřebávají živiny. Nevidíte rozpor v tom, že nás příroda vybavila těmito orgány, dá-li se podle vás stravovat i energií z okolí?

No jo, ale to je otázka vývinu člověka. Někdy jsme stravu nepotřebovali, měli jsme jemnější těla. Pak, když jsme začali jíst jako lidstvo, tak se vytvořilo fyzické tělo, vytvořili se orgány. Teď se vracíme zpátky a někteří lidé jsou práničtí. Ale vždyť i já, když jsem byla malá, tak jsem jedla. V střevech máme mikroby, které nás pomáhají vyživovat. Mistr Xu Mingtanf při měsíčním intenzivním cvičení v chrámě Shaolin vysvětloval, že mikroby v střevech začnou vyrábět minerály, hormony a neurotransmitery z energie, kterou přijímáme pránícky. I vědci a lékaři začali v posledních čtyřech letech věnovat více pozornosti mikrobiomu.

V úvodu našeho rozhovoru jste zmínila, že jste se pránícky stravovali už i v minulých životech. Jak si to máme vysvětlit?

Já to vidím pomocí třetího oka.

Co je to třetí oko?

Je to vnitřní smysl, který se otevírá právě tehdy, když je člověk dostatečně přečištěn. V rámci Qigungu mluvíme o druhém srdci – duchovním srdci, a také o třetím oku a třetím uchu. To jsou vnitřní smysly, které máme úplně všichni a v minulosti jsme je měli otevřené. Postupně jak jsme „hrubli“, tak se nám tyto smysly zavřeli. Ti, kteří jsou ale dostatečně přečištěni, tak jim se otevírá vnitřní zrak. Díky tomu mohu zavřít oči a mohu předpovědět věci, na které se zaměřím. Začali mi chodit informace z minulých životů a vnímám mnohem více. Vidím energie orgánů u lidí, vidím porušení vnitřních orgánů a vidím, kde je příčina problému.

Pomocí třetího oka dokážete komunikovat se zvířaty, s rostlinami, vidíte toho mnohem více než fyzickým zrakem. Dá se to přirovnat ke zvuku. Také neslyšíme infra- nebo ultrazvuk, i když je přítomen. Je-li otevřené třetí ucho, můžete toho slyšet mnohem více. Rozšiřujete si tak schopnosti. Kolem každého člověka je informační pole a tam je zapsáno naprosto všechno.

Vidíte něco i na mně? (Rozhovor probíhal formou videohovoru)

Nevidím, teď mluvíme. Ale vnímám, že máte hodnou duši.

Jsou vaše semináře neziskové? Nebo je to určitá forma výdělku?

Samozřejmě, semináře jsou finančně ohodnoceny, tak jak to bývá. Financování je ale na dobrovolní báze. Ale pracuji i v realitách, nejsem finančně závislá na seminářích. Ty vnímám jako službu.

Pro zachování objektivnosti jsme se rozhodli oslovit s tímto tématem také odborníky, a to z oblasti gastroenterologie a psychologie.

Na doplňující otázky k rozhovoru nám odpověděl MUDr. Michal Pješčák z gastroenterologické ambulance v Staré Ľubovni:

Je z odborného hlediska možné žít jenom z přijímání energie a nejíst třeba několik let?

Ne, není. Lidské tělo je uzpůsobeno k příjmu potravy a tekutin, aby mohla fungovat imunita, práce svalů, práce mozku, vylučování a další procesy.

Jaké zdravotní důsledky může mít dlouhodobé hladovění?

V případě dlouhodobého hladovění dochází k vážným metabolickým změnám (poruchy vnitřního prostředí, minerálů), poruchám imunity, psychickým změnám, atrofii svalstva, ztukovatění jater, poškození střeva, atrofii kůže, poruše její výživy – dekubitům (proleženinám).

V případě nepřijímání tekutin je ohrožení života (podle stavu kondice eventuálně celkového zdravotního stavu) v průběhu několika hodin až dní. Vznikne porucha rovnováhy vnitřního prostředí, které vede k poruše vědomí až bezvědomí.

Co byste poradili člověku, který by vám řekl, že chce přejít na brethariánství, případně práníckou stravu?

Aby si uvědomil, že tohle není řešení jeho životní situace. Z lékařského hlediska je to riziko poškození zdraví.

Je podle vás možné, že tito lidé skutečně nic nejedí? Nemůže u nich jít o nějakou formu duševní poruchy?

Podle mě to není možné, aby nic nejedli. Přítomnost duševní poruchy u těchto lidí mi nepřináleží konstatovat. Ale taková extrémní změna způsobu života musí vycházet z nějaké potřeby změny u těchto lidí.

O vyjádření k tématu rozhovoru jsme také požádali psychologa PhDr. Jozefa Daňovského z Ligy za duševní zdraví, kterému jsme položili několik krátkých dotazů:

Myslíte si, že brethariáni trpí nějakou poruchou, v které odmítají přiznat, že konzumují jídlo?

To, jestli brethariáni nebo konkrétně i paní z rozhovoru trpí nějakou psychickou poruchou, si netroufám určit. To by bylo z mojí strany neetické a neprofesionální.

Může to být tak, že brethariáni věří tomu, že opravdu nejedí, a malé dávky jídla si sami před sebou omlouvají?

Někdy i dospělý člověk používá nezralé obranní mechanismy, jakými mohou být vytěsnění nebo popíraní a podobně, které z části narouchají vnímaní reality a člověk může být přesvědčen a věřit tomu, i když to není pravda.

Další možností je, je člověk může trpět i poruchou myšlení, jakou je blud – je to nevývratné a mylné přesvědčení a i tohle může být příznakem některých brethariánů a malé dávky jídla si takhle neuvědoměle následně sami pro sebe omlouvají.

Může být konání některých brethariánů nebezpečné pro společnost?

Jak uvádí portál sekty.sk, v minulosti známou propagátorku brethariánství Jasmuheen stíhala policie ve vícerých zemích, a to z důvodu úmrtí několika jejich příznivců. Jasmuheen ale nikdy nebyla trestně stíhaná. Nenašlo se dostatek usvědčujících přímých důkazů, které by pojednávali o tom, že by své příznivce chtěla záměrně poškodit.

To, že paní z rozhovoru „léčí“ i onkologické pacienty, energií, metodou, která není standardní, vědecky ověřená, jako i propagace bretharianství může negativně ovlivňovat lidi, kteří mají předispozice nebo náběh na poruchy příjmu potravy, resp. jiné psychické poruchy, jakými mohou být i bludové poruchy myšlení.

Toto konání pak může mít pro specifickou populaci, jakou jsou lidé, kteří trpí vážnými somatickými a psychickými poruchami, potenciálně negativní dopad. (Může docházet k odmítání standardní léčby a následnému prohlubování onemocnění.)

Alternativní léčby jsou dobrým doplňkem a mohou být nápomocné při standardní léčbě, no je to jako s ohněm: je dobrý sluha, ale zlý pán. Jestli by brethariánství opravdu fungovalo, vyřešilo by to hladovění ve světě a pokud vím, k něčemu takovému zatím nedošlo.