Objevili něco, co už dávno nemělo existovat. Archeologové objevili v roce 2008 v severní Anglii lebku, v níž se nacházela část zachovaného mozku. Je to jedním z nejstarších přírodně zakonzervovaných nálezů, které byly kdy nalezeny. Vědce nález pořádně překvapil, protože mozek je jedna z prvních částí, které se začnou po smrti rozkládat.
Muž mohl mít kolem 30 let, když ho postihl hrozný osud. Byl oběšen a následně mu byla odříznuta hlava. Ta byla rychle pohřbena hozením do jámy. Netradiční podmínky pomohly tomu, že mozek se celý nerozloží.
„Zachování mozkové tkáně zůstává záhadou s ohledem na to, že rozklad začíná během několika minut po smrti,“ píše vědecký tým v Journal of Royal Society Interface. Rovněž uvádějí, že konzervace proteinů lidského mozku při takové okolní teplotě po tisíciletí by neměla být ve volné přírodě možná.
Jak uvádí IFL Science, Heslingtonský mozek, jak ho nazvali, datovali do období mezi lety 482 až 683 před Kristem a na základě poškození lebky určili i příčinu smrti oběšením a následné setnutí hlavy.
To, že vůbec v lebce mozek našli, je pořádně zaskočilo. Otevřené rány, jakou měl i muž právě urychlují proces rozkladu. Avšak okamžitý pohřeb do jemnozrnného mokrého sedimentu, kde je málo kyslíku mohlo mít za následek zpomalení rozkladu. No i kdyby byla teplota země pouze několik stupňů nad bodem mrazu, po týdnu by se již objevily známky hniloby. Vědci přitom nezjistili použití konzervačních technik, jako je například uzení či balzamování.
Vědci však v mozku našli proteinové agregáty s vysokou molekulovou hmotností. Ty mohly způsobit, že i vzhledem k podmínkám ve kterých se lebka nacházela, se mozek zcela nerozloží.
I tak však nález zůstává pro vědce velkou záhadou, kteří ale nevylučují, že mozek mohl být konzervovaný i přírodně neznámou látkou z okolí. Bohužel kvalita DNA byla velmi nízká a tak neumožnila zjistit, zda muž náhodou netrpěl nějakou formou mozkové choroby, například nějakou prionovou chorobou, která by teoreticky také mohla přispět k zachování jeho mozku.