Africký kontinent se vždy vyznačoval divokostí. Divokou přírodou, divokými lidmi, ale bohužel i divokými diktátory. Jedním z nich byl i Idi Awo-Ongo Angoo, kterého později celý svět poznal pod jménem Idi Amin. Na světě se najde jen málo lidí jako on, kteří oplývali téměř nekonečnou mocí, ale i nekonečnou krutostí.
Africký Hitler, či řezník z Kampaly. I takto nelichotivě, ale velmi trefně, přezdívali tohoto ugandského diktátora. Svou krutostí a ulítlostí se mohl rovnat Hitlerovi a jeho zálibou ve vraždění či mučení obětí by předčil i středověkých inkvizitorů.
Mladý Idi
Idi Amin se narodil v malé ugandské vesnici v roce 1924 jako Idi Awo-Ongo Angoo. Jeho rodiče se krátce po narození malého Idiho rozešli, údajným důvodem bylo, že matka byla čarodějka. S vidinou lepšího života se máma s chlapcem přestěhovali k hlavnímu městu Ugandy – Kampaly. Jak Idi vyrůstal, začali ho velmi fascinovat Královští afričtí střelci, což byla ugandská vojenská jednotka ve službách britské koruny. Jeho směrování bylo tedy jasné. Jelikož měl pouze několik tříd základního vzdělání a v podstatě byl negramotný, směřoval do armády.
Tam se ale velmi rychle uchytil. Nedala se mu upřít snaha, poslušnost, ale i razance. Byl to urostlý a silný muž, což je v armádě vždy velkou výhodou. Stal se z něj výborný střelec a díky jeho oddanosti, charismatu a ctižádosti byl i velmi oblíbený. Za 7 let se vypracoval z nuly na hodnost svobodníka.
Začátek šílence
Počátky jeho pravé tváře se ukázaly, když velel svým mužům a společně napadli skupinu zlodějů dobytka. Ti to měli téměř v okamžiku sečteno, avšak Amin je hned nezabil. Nejprve je dlouho mučil a až potom přišlo vykoupení v podobě smrti. Tento čin se samozřejmě dostal až k vrchnímu rotmistra pluku, ale Idi Amin potrestán nebyl, naopak dostal vyznamenání „Čestného meče“. V roce 1962 získala Uganda nezávislost od Velké Británie a Idi Amin se dostal do velení nově vytvořeného ugandské pluku.
Později byla těla mužů exhumována a zjistilo se, že zloději byli doslova ubití na smrt. Někteří v době, kdy jejich Aminovi lidé naházeli do hrobu, ještě žili.
Nástup k moci
Tehdejší premiér Ugandy, Milton Obote, spolupracoval s Idi Aminem, který byl počátkem 60. let už zástupcem velitele Ugandské armády. Spolu byli zapleteni do pašování zlata a slonoviny a když parlament vyžadoval vyšetření této kauzy, Obote zrušil ústavu a Amin dal ochotně zatknout 5 ministrů vlády. Následně se Obote jmenoval za prezidenta a Amin se stal jeho pravou rukou.
Amin za prezidenta
Ani Obote však Amina nedokázal udržet na uzdě. V roce 1971 započal Amin státní převrat podporovaný armádou v době, kdy byl Obote na konferenci v Singapuru. Amin se stal prezidentem Ugandy a lidé z něj byli nadšení.
Charismatický vůdce do nich naléval naději, že v zemi nastanou po Obote lepší časy. Lidé se těšili v ulicích, Amin se jevil velmi srdečně, s každým nadšeně pózoval na fotografiích či tancoval tradiční tance. Moc si dokonce pojistil i sňatky – měl 6 manželek z několika etnických kmenů Ugandy, čímž pomyslně krajinu sjednocoval i takovýmto způsobem.
Aminova krutovláda
Prezident Amin si zřídil své speciální vražedné komanda, které likvidovali každého, kdo byl spřízněný či alespoň Loajální bývalému prezidentovi Obote. Jeho komanda zavraždili v té době přibližně 5 tisíc vojáků a lidí z kmenů, které podporovaly Oboteho.
Amin se nepohodl ani s Izraelem, od kterého žádal pomoc ve formě zbraní ve výzbroji proti Tanzanii. Izrael ale odmítl a Amin nakonec dosáhl, co chtěl v Libyi u diktátora Kadáfiho. Následně, jak pomstu vůči Izraeli, dal vyhostit asi 500 Izraelců a 50 tisíc občanů asijského původu s britským občanstvím. Protože tito lidé měli významné postavení v zemi, byly vlastníky podniků a plantáží, Uganda začala ekonomicky upadat. Prezidentovi to ale nevadilo.
,_R23930288.jpg){kind=link}
Amin nadále dohlížel na mašinérii vraždění jeho krajanů. Desítky tisíc Uganďanů byly zabíjeni z etnických, politických či finančních důvodů.
Byl stále více sadističtější. Říkalo se, že v ledničce skladoval useknuté lidské hlavy. Své odpůrce, ale i lidi, například se zdravotním postižením, házel do Nilu, kde je pak sežrali krokodýli. Dokonce se přiznal i ke kanibalismu. „Jedl jsem lidské maso. Je slané, ještě slanější než maso z leoparda,“ řekl v roce 1976.
Nikdo netušil, proč byl Amin takový krutý. Izraelský lékař, který sloužil v Ugandě řekl, že Idi Amin trpí pokročilým stádiem syfilis, což způsobilo poškození jeho mozku.
Incident na letišti
V červnu 1976 pomohl Idi Amin teroristům z Palestiny, kteří unesli let Air France směřující z Tel Avivu do Paříže. Jelikož Idi Amin nenáviděl Izrael, povolil jim přistát na letišti Entebbe v Ugandě a poskytl jim zásoby, protože drželi jako rukojmí 246 cestujících a 12 členů posádky.
Izrael provedl po několika jednáních záchrannou akci pomocí elitního komanda a zaútočil na letiště. Osvobodili 101 ze 105 zbývajících rukojmí, přičemž zemřel pouze jeden izraelský voják. Všech 7 únosců bylo zabito jako i 20 ugandských vojáků.
_-_Rescued_Air_France_Passengers.jpg){kind=link}
Šílenost pokračovala
Koncem 70. let Amin stále pokračoval v čistkách. V roce 1977 nařídil zabít významné Uganďany jako byl arcibiskup či ministr vnitra.
Po incidentu na letišti, Británie, jako spojenec Idiho Amina, s ním přerušila všechny diplomatické kontakty. Amin na to hned reagoval a prohlásil se za „dobyvatele britské říše“, přičemž si nechal udělit i směšný titul: „Jeho veličenstvo doživotní prezident, polní maršál Al Hadži doktor Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i ve vodě, přemožitel Britského impéria v celé Africe a hlavně v Ugandě „.
Zhoršující se ekonomika, stále více populární opozice a útěk Uganďanů do Velké Británie či do sousední Tanzanie, Idiho Amina začala děsit. V zoufalství, aby zůstal u moci, nařídil invazi do Tanzanie, kterou považoval za „měkkou“ odporu vůči němu. Tanzanie však útok odrazila a Ugandu napadla.
11. dubna 1979 vojáci z Tanzanie a ugandští vojáci, kteří uprchli před Idi Aminem, dobyli hlavní město Kampale, čímž svrhli diktátorský režim.
Konec, který si nezasloužil
Idiho Amina ale nepostihl trest. Utekl do Libye i spolu se 4 manželkami a 30 dětmi ke svému spojenci Muammaru Kadáfimu. Odtud se přestěhoval do Saúdské Arábie, kde zemřel až v roce 2003 na vícenásobné selhání vnitřních orgánů. Svůj život tak dožil v klidu a bez nesení odpovědnosti za to, co v Ugandě napáchal.
Během let 1971-1979 kdy byl prezidentem Ugandy, přišlo o život 300 tisíc lidí, které nechal Idi Amin zabít. To v průměru vychází, že každý den zahynulo až 104 lidí kvůli jeho krutovládě.
Idi Amin se zapsal nejen do historie Afriky, ale celého světa jako jeden z nejkrutějších panovníků a mnozí ho označují titulem „africký Hitler“. O Idi Aminovi vznikl i film s názvem Poslední skotský král z roku 2006, za který herec Forest Whitaker díky skvělému provedení diktátora získal Oscara.